Reminiscence: KRAMÁŘOVA VILA

Kramářovu vilu poznáte naprosto spolehlivě a uvidíte jí ze všech možných míst v centru Prahy. Jedná se o krásnou novobarokní vilu, která se nachází vpravo od Pražského hradu. Tvoří tak neodmyslitelnou součást panoramatu Prahy.

MANŽELÉ KRAMÁŘOVI

Vilu nechal postavit Karel Kramář pro svou choť Naďu. Sám Karel Kramář byl poměrně dlouhou dobu starým mládencem. Věnoval se především své politické kariéře, byl totiž poslancem říšské rady a dokonce i zemského sněmu. Pochopitelně se zajímal i o zahraniční vztahy Rakouska-Uherska a ostatních zemí. Poměrně rád cestoval a jeho cesta do carského Ruska se mu stala osudnou. V carském Rusku poznal v jednom salónu v roce 1890 Naděždu Nikolajevnu Abrikosovou. Poměrně váženou manželku továrníka Alexeje Alexejeviče Abrikosova. Abrikosova továrna vyráběla cukrovinky a se svou ženou vychovávali už čtyři děti. Naděžda se ovšem do Kramáře zamilovala a rozhodla se, že bude s Kramářem žít a učila se česky. Dlouhou dobu byl jejich vztah tajný a sám Abrikosov odmítal dát souhlas k rozvodu. Když už se na rozvodu dohodli, situace se komplikovala a souhlas odmítaly dát církevní instituce. Nakonec se ovšem sen o sňatku Karla a Nadi splnil a v polovině září roku 1900 se skutečně stali manželi.

Pohled na vilu od vstupní brány.

Manželé Kramářovi se velmi milovali a sám Kramář svou manželku zbožňoval. Zahrnoval ji drahými dárky a spolu také přišli na nápad postavit si vilu. Nakonec si postavili celkem tři honosné vily. Tvrdí se, že jejich touha v utrácení peněz za drahé dárky a investice do staveb byly tím větší, čím méně pravděpodobnější byla skutečnost, že spolu budou mít děti. Těch se manželé Kramářovi nikdy nedočkali a údajně tomu nakonec chtěli i záměrně. Sám Kramář se totiž obával o život Nadi. Poměrně často se totiž stávalo, že ženy při porodech umíraly. Představa, že něco takového by mohlo potkat i Naďu byla pro Kramáře tím nejhorším, co by se mohlo stát.

Ukázka ruských prvků v Kramářově vile.

Sám Kramář byl zároveň stoupencem myšlenky všeslovanství a toužil po tom, aby se všichni Slované spojili v jeden celek proti ostatním národům. Vzhledem k tomu, že své názory dával poměrně dost najevo a také skutečnost, že se oženil s Ruskou nahrávala rakouským úřadům k tomu, aby se domnívaly, že Kramář přemění slova v činy. Proto rakouské úřady byly rychlejší a proti Kramářovi rychle zasáhly. Na jaře roku 1915 byl Kramář zatčen a nakonec byl dokonce i odsouzen k trestu smrti. Právě rok 1915 byl rokem, kdy se dostavěla Kramářova vila.

Busta neznámé dívky.

KRAMÁŘOVA VILA

V době, kdy byl Karel Kramář ve vězení a paní Naďa ho navštěvovala, jak jenom mohla, se vila dostavila. Neustále se ovšem pokračovalo ve výzdobě a sama paní Naďa se při výzdobě vily angažovala s poměrně velkým gustem.

Pracovní stůl Karla Kramáře v jeho pracovně.

Nebyla to první vila, kterou si manželé pořídili. První jejich vila byla vystavěna na Krymu (říkalo se jí Barbo). K vile na Krymu se rozhodli pořídit ještě jednu, která měla být v Praze. Původně tento prostor, na kterém se nyní vila nachází, byl městským opevněním, které bylo zrušeno. Kramář pozemky odkoupil od pražského magistrátu a rozhodl se, že si zde postaví vilu s krásným výhledem na Prahu. Je totiž pravda, že odtud je vidět, jak na Pražský hrad, tak na druhý břeh Prahy a Vltavu. Dokonce se tvrdí, že Kramářova vila je jediná stavba v Praze odkud uvidíte největší počet mostů přes Vltavu.

Jeden z mnoha salónků v Kramářově vile.

Když si Kramář našel vhodné místo začal s rakouským architektem Friedrichem Ohmannem v roce 1911 projednávat podobu budoucí vily manželů Kramářových. Ideální představa byla, že vila bude postavena v novobarokním slohu. Ovšem plány nešly vůbec tak rychle, jak se předpokládalo. Jednak se plány poměrně často upravovaly a jednak do nich zasahovala sama paní Naďa, kterou bavilo s Ohmannem polemizovat. Občas si vymýšlela takové věci, které se zrovna architektům nebo stavebníkům nelíbily. Nicméně přání budoucí paní domu bylo svaté a tak se všichni museli přizpůsobit. Manželé Kramářovi měli velmi rádi carské Rusko a ruskou (slovanskou) kulturu. Právě různé prvky, které by na carské Rusko odkazovaly, chtěla mít paní Naďa ve své vile. Zároveň byla vila opatřená i takovými výdobytky moderní doby jakým bylo centrální vytápění místností, výtah či odsavač prachu.

Pracovna Karla Kramáře.

Právě stavba Kramářovy vily byla paradoxně i důvodem, proč se řada lidí začala od Kramáře odvracet. Rakušanům se totiž nelíbily Kramářovy výroky ohledně všeslovanství a soudržnosti slovanských národů, které byly podtrhovány i tím, že jeho manželka pochází z carského Ruska. Češi mu zase vyčítali skutečnost, že vila je nákladný podnik při kterém využívá rakouského architekta a styl, který je považován za reprezentační styl Rakouska-Uherska, tedy baroko!

Obraz majitele vily Karla Kramáře.

V roce 1917 udělil rakouský císař Karlu Kramářovi amnestii. Po propuštění se stal oblíbeným národním mučedníkem, který trpěl ve vězení a představitelé monarchie ho dokonce chtěli nechat popravit. To mu po ukončení první světové války pomohlo k tomu, aby zastával vyšší politické funkce. Po 28. říjnu 1918 stanul v čele československé vlády jako její předseda. Je pravda, že v této funkci nevydržel zrovna dlouhou dobu. Něco málo přes půlrok.

Opět inspirace ruskou kulturou.

Po revoluci, která byla v Rusku provedena se řada ruských elit uchýlila do emigrace. Do západní Evropy i Ameriky přicházela řada ruských uprchlíků, kteří hledali azyl. Manželé Kramářovi se pochopitelně o situaci v carském Rusku zajímali, protože se jich dotýkala osobně. Snažili se pomoci velkému množství ruských uprchlíků a nebylo výjimkou, že jim nabízeli pohostinství i ve své vile s jedním z nejkrásnějších výhledů na Prahu.

I na truhlách v kulečníkovém salónku můžete vidět vyřezávané věže ruských pravoslavných kostelů.

ZAHRADY

Samozřejmostí bylo také vybudování zahrad. Jejich architektem se stal František Thomayer. Krom dekorační funkce měla sloužit také jako ochrana před nechtěnými čumily. Není tak divem, že více než květiny v ní najdete především poměrně rozsáhlou ukázku stromů všeho druhu. Můžete zde najít duby, jilmy, buky, tisy či cedry. Stromy také tvoří příjezdovou alej k vile.

Samozřejmostí je i pohled na Pražský hrad.

PO SMRTI KRAMÁŘOVÝCH

Během třicátých let, přesněji 3. prosince 1936, zemřela paní Naďa. Pro Kramáře to byla obrovská rána a sám Kramář zemřel poměrně brzy po smrti své milované ženy 26. května 1937 v Praze. Oba dva manželé jsou pohřbeni v kryptě na Olšanských hřbitovech.

Populární krb v kulečníkovém sále.

V roce 1938 získala vilu Společnost doktora Karla Kramáře. Ta se rozhodla, že část vily pronajme Národní galerii. Po únorovém převratu v roce 1948, tedy po deseti letech vila opět změnila majitele. Novým majitelem se stalo Národní muzeum. Dlouho v jejím vlastnictví ale vila nebyla a od roku 1952 je vila ve vlastnictví Úřadu vlády a je užívána jako reprezentační sídlo pro jejího předsedu. Zvláštní je, že zatímco řada budov pustla, Kramářova vila byla dokonce i restaurována. Od roku 1952 se vila využívala také jako luxusní ubytování pro významné osobnosti, kteří do Československa přicestovaly. Další významná změna přišla s rokem 1991, kdy byla vila prohlášena kulturní památkou.

Pravdou třeba proti všem - životní motto Karla Kramáře. Nad okny motiv lodě,
vlevo český lev, vpravo ruská medvědice - symbolika všeslovanství.

PŘEDSEDOVÉ VLÁDY

O celkovou rekonstrukci vily se mezi lety 1994 až 1998 postaral Václav Klaus. Tehdejší předseda vlády, pro kterého byla vila určena. Je ovšem pravda, že Václav Klaus byl jedním z mnoha předsedů vlád, kteří ve vile nebydleli. Celkem jsou známí pouze tři předsedové vlády, kteří vilu využívali k bydlení. Prvním byl samozřejmě Karel Kramář, dalšími pak Miloš Zeman a Vladimír Špidla.

Výhled na pražské mosty.

JAK SE DO VILY DOSTAT

Vila se v současné době otevírá veřejnosti poměrně hojně. Rozhodně tedy častěji, než tomu bylo dříve. Majitelem vily je nyní Úřad Vlády České Republiky a vila se otevírá návštěvníkům zdarma většinou o vybraných státních svátcích. Je zapotřebí říci, že pracovníci úřadu vlády jsou velmi milí a snaží se návštěvníkům vysvětlit historii vily, ochotně odpovídají na otázky návštěvníků. Ve vile je navíc dovoleno fotit a i když je zapotřebí pospíchat, protože zájemců o prohlídku je mnoho, nechají vás, abyste si vše důkladně prohlédli a vyfotografovali. Prohlídky probíhají bez větších problémů, možná i proto, že se zde nemusí chodit přes bezpečnostní rámy a nemusí se (zatím ještě) prohledávat tašky návštěvníků. Po prohlídce vily navíc dostanete i brožurku o historii vily, která je doplněna i dobovými fotografiemi. Zahrady si pak můžete projít samostatně a je jenom na vás jak dlouho se budete kochat jedinečným výhledem na Prahu.