Bohužel, prakticky celý díl působí dojmem frašky. Není tu opět nouze o oblíbené umělecké prvky na jedné straně a o totální nesmysly na straně druhé. Víc než další z díl televizního seriálu to připomíná televizní inscenaci, u které nebylo dost času na zkoušení. Prostě se muselo něco vysílat, a tak vzniklo tohle. Jediné, co nepochopíte je to, jak je možné, že se autoři ještě chlubí tím, že cosi takového vzniklo.
NELOGICKÝ NÁZEV
Nelogické názvy se táhnou tímto seriálem už od počátku, kdy místo československého století jde to české století. Proč tam jsou v drtivé většině Slováci pouze jako herci? Protože je to snadnější. Stejně tak se neřeší celé století, ale jenom devět příběhů, které jsou převyprávěny někým, kdo o tom moc neví. Někdy je ta lacinost strašně viditelná a to je i případ tohoto dílu.
Den po Mnichovu by měl pojednávat v drtivé většině o dnech po podepsání Mnichovské dohody a o tom, co se dělo po jejím podepsání. Dávalo by to i smysl. Jenže! V tomto případě se řeší záležitosti po podepsání Mnichovské dohody jenom posledních patnáct minut a zbytek času jsme hluboko v září 1938. Logika? Není! Pokud byste čekali, že vám to alespoň něco dá, tedy že se budete lépe orientovat v tom, co předcházelo podepsání té smlouvy, tak jste vedle, jak ta jedle. Do října se moc nedostaneme a řeší se tu převážně situace před podepsáním dohody. Proč? Protože Kosatík - Sedláček!
Den po Mnichovu by měl pojednávat v drtivé většině o dnech po podepsání Mnichovské dohody a o tom, co se dělo po jejím podepsání. Dávalo by to i smysl. Jenže! V tomto případě se řeší záležitosti po podepsání Mnichovské dohody jenom posledních patnáct minut a zbytek času jsme hluboko v září 1938. Logika? Není! Pokud byste čekali, že vám to alespoň něco dá, tedy že se budete lépe orientovat v tom, co předcházelo podepsání té smlouvy, tak jste vedle, jak ta jedle. Do října se moc nedostaneme a řeší se tu převážně situace před podepsáním dohody. Proč? Protože Kosatík - Sedláček!
Tito dva pánové si prostě libují v bizarnostech. Jakákoliv blbost a nesmysl se jim natolik líbí, že si to tam prostě dají. Skutečnost, že to tak nemohlo být už je jaksi fádní, však na to nikdo nepřijde. A kdo by přišel na to, že Mnichovskou dohodu někdo podepsal až koncem září, když o to vlastně nejde.
REZIDENCE PRIMÁTORA? VŽDY A VŠUDE!
Nikdo si nikdy tak strašně nezamiloval tohle místo jako štáb seriálu České století. V reprezentačních prostorech primátora Prahy se totiž točilo, jak to jenom šlo. Pokud se ptáte proč ty interiéry vidíte v několika dílech, tak vám odpovím. Protože štáb předpokládal, že divák to prostě nepozná. Nikomu nedojde, že to jsou tyto prostory, protože tehdy se do nich ještě příliš často nepouštělo. Bohužel, dnes už to je jinak a tak si můžete tyto prostory volně projít během dne otevřených dveří.
 |
| Moravec bydlí u primátora! První velké tajemství tohoto dílu odhaleno. |
VLÁDA ODSTUPUJE A PRAŽSKÝ HRAD SE MĚNÍ NA VELITELSTVÍ ARMÁDY
V salónku se nachází spousta vojáků s poměrně divnými hodnostmi. Je tak trochu zvláštní, co tam dělají, když s jejich šarží by měli být u pluků, rot a praporů. Proč tam nejsou a stojí kolem stolu u židlí, na které se nesmí posadit? To prostě nepochopíte a nikdo vám to vysvětlovat nebude. Hlavní ale je, aby nesedali na starožitný nábytek!
Jediná osoba, která má právo sedět, je sekretářka. Ta má stoleček hned u oken mezi dveřmi, kde se prochází a dost tam zavazí. Jestli se ptáte proč tam ta holka sedí, když vojáci stojí v řadách okolo stolu, kam si nesmí ani jeden z nich sednout, zatímco si tam sekretářka překáží se stolem a tváří se otráveně a vůbec nevnímá, kdo tam chodí, případně je jí totálně jedno, kdo jde za prezidentem, kterému by asi spíš měla ohlašovat návštěvy, tak odpovídám, že netuším. Spíš než na Pražském hradě to vypadá jak na nějakém generálním štábu československé armády. Už jenom čekáte, kdy začnou dámy korigovat vysílačkou letecké stíhače nad Hradčanama a dělostřelci si vytáhnou na první nádvoří dělo.
 |
| Situace je vážná. Už obsadili Pražský hrad! |
NA STOJÁKA U PREZIDENTA
Naši vojáci pak přichází k prezidentovi republiky. Beneš nám od minulého dílu trošku zestárnul a pokud čekáte, že vojáky přivítá a nabídne jim místo u stolu, aby měli pohodlí a lépe se jim hovořilo, když vážili dlouhou cestu, tak čekáte marně. Prezident republiky sice má k tomuto účelu kvantum salónků, ale proč by je využíval pro armádu.
 |
| Kdo to je? Odkud přijeli? A jsou vykoupaní? |
Když máte pocit, že hloupější už to snad ani být nemůže, tak přijdou jedinečné divadelní věty typu "Jdete pozdě ... už to rozhodli." "Pokud to přijmeme nebude pro nás slitování." "Jedeme z Brna, pane prezidente, protože chceme vědět, co se to děje v republice." "Pan prezident nám to tu právě vysvětluje.". Navíc takhle poslední věta zazní to v momentě, kdy vojáci vchází do místnosti, ve které vládne hrobové ticho a prezident Beneš zoufale mlčí, takže těžko mohl něco vysvětlovat. Navíc je zvláštní, že skupinka vojáků se sleze k němu do salónku, aby se zeptali, co se to teda jako děje.
 |
| Pan prezident nám to právě vysvětluje! |
Chápu, že ten fádní rozhovor byl veden především jako vodítko pro diváka, aby ho to vtáhlo do děje, ale z československých důstojníků to zde dělá totální šílence. Šlo to vyřešit i jinak a lépe. Nepochopíte proč se důstojníci nenechají ohlásit a ani nepozdraví. Důvod je jasný, zase je jím umělecký dojem. Doba je kritická, není čas na nějaké ohlašování nebo sedání si na židli v salónku a debatování. Jde o vteřiny a padá zde všechna etiketa a slušnost.
FRANCIE UŽ NENÍ SPOJENCEM, PROBUDILA PREZIDENTA
Důstojníci si neberou lichotky, varovali Beneše a to, co se děje a je jeho vina. A rekce Beneše? Začne vyprávět o tom, jakou měl noc. Prokop Drtina, pak přitaká, že je to hrozný, jak se chová Anglie a Francie, protože prezidenta vzbudili velvyslanci už ve dvě ráno!!! Je tak každému jasné, že politika Anglie a Francie je prostě neslučitelná s morálním přesvědčením prezidenta Beneše a sice, že vstávat ve dvě ráno se nemá.
 |
| Takhle se dneska dělá politika, probudili dokonce i pana prezidenta. |
A má pravdu, Francie zavolala jenom proto, aby řekla, že bojovat nebude a že si to Československo prostě vyřeší samo a bez pomoci Francie. Ano, i takovou absurdnost se prostě dozvíte. Stát zvedne telefon a volá. Že by měla Francie třeba nějakou konkrétní osobu, která by to dojednávala a divák si tak rozšířil obzory? To nečekejte. To je na Kosatíka moc složitá informace, prostě Francie. Beneš je natolik otrávený z toho, že Francie ho vzbudila ve dvě ráno, aby mu řekla, že ho nepodpoří ve válce s Německem, že prostě ohlásí vojákům, že bojovat se nebude a nemá o to už ani zájem. Proč taky, když ho vzbudili. Protože vzbuzením ve dvě ráno to začíná ... čím by to mohlo pak skončit, kdyby tenhle vztah dál pokrčoval? I to se v průběhu dílu dozvíme.
 |
| Musíme to přijmout! |
Je to prostě výklad dějin podle autorů a je smutné, že za složitou diplomatickou řeží se vidí jenom otrávenost prezidenta, kterého někdo vzbudil brzo ráno. A ať chcete nebo ne, tak prostě tenhle motiv se táhne celým dílem a divák je v šoku, že oba dva autoři tohoto scénáře dokončili základku. Nicméně všechno jde dál a vojáci jsou právem v šoku. Oni jedou několik hodin dlouho do Prahy. Skutečnost, že je pozval prezident ale není pravdivá, jak by se divák domníval, oni touží jenom vědět a to přímo od prezidenta, co se vlastně děje.
VYCPANÍ GENERÁLOVÉ
Během toho, co vojáci prakticky nespí, protože neví, co se děje, tak Beneš je otrávený jenom z toho, že ho někdo vzbudil. To je ovšem na vojáky moc silná káva a začnou postupně na nebohého prezidenta zvyšovat hlas. Beneš pak pochopí, že to nejhorší už ustál a sedne si demonstrativně na stůl. Za prezidentem se otevírají dveře a do místnosti vchází generál Syrový, kterého představuje herec Robert Jašków. Už od prvního pohledu je zřejmé, že maskéři se rozhodli, že hubenému herci jenom vycpou uniformu a dají mu pásku přes oko a všem bude jasné, o jakou postavu se jedná. Ovšem hra ve stylu "hádej, kdo jsem" se dost nepovedla. Především hubené ruce Jaškówa jasně ukazují, jak směsně a nesmyslně to celé působí.
 |
| Tak schválně, komu z nás dvou by ta válka na obezitu pomohla víc. |
Logicky by mělo být největším záměrem, aby se herec Jašków v žádném případě nenatočil ze strany, kde je ten rozdíl tak markantně viditelný a hlavně, aby nedělal nic s rukama, protože je vidět, jak drobné jsou jeho ruce oproti giga uniformě. A pochopitelně přesný opak herec ihned po svém příchodu do místnosti na pokyn režiséra udělal! Otočil se přesně do strany, aby na prezidenta viděl a sepjal ruce za zády. Aby toho nebylo málo, tak se stejně natočený byl po celou dobu i herec Miloslav Mejzlík, takže divák musí být právem v šoku, jak chce bojovat národ, jehož prezident znuděně sedí na stole a dva nejvyšší velitelé jsou natolik prostorově výrazní, že by je nacisté trefili klidně i z Petřína.
 |
| Počkejte okamžik .. možná nám donesou i židle. |
KDE VZAL HODŽA TU UNIFORMU?
Teď už víme, že oba naši vojáci, kteří k prezidentovi přišli pozdě, jsou z Brna. Ten, kdo o událostech roku 1938 ví trošku víc si okamžitě řekne, kde vzal Milan Hodža tu uniformu a proč jede z Brna? Pak ovšem přichází šok v podobě titulku a figura, kterého hraje Luboš Veselý vůbec není převlečený Milan Hodža, ale generál Vojtěch Luža! Je pravdou, že oba pánové nosili knírek a oba měli brýle, ale toto se opravdu nepovedlo a spíš než Lužu ten výsledek připomíná Hodžu. Že se o Hodžu nejedná zjistíte z několika věcí. Jednak pochopitelně z titulku. Pak si to odvodíte dobře i ze skutečnosti, že o Slovácích se tu prostě nepíše a byť byl Hodža jedním z politiků, kteří v tu dobu měli nejvyšší vliv, tak smůla, ten tam prostě nebude. A pak také proto, že má uniformu a jede z Brna. Nicméně, v podání Sedláčka a Kosatíka by mě vážně nepřekvapilo, kdyby se pak zjistilo, že Luža je krycí jméno Hodži a protože se režisér nemohl rozhodnout, kterého z těch dvou bude Luboš Veselý hrát, tak mu dal dvojroli. Tento cyklus k takovým absurdnostem opravdu daleko nemá. Že by se maskéři snažili s tím něco provést, aby ten rozdíl tak nemátl, se říct vůbec nedá. A tak si to musíte vydedukovat buďto z té uniformy a nebo věřit autorům.
 |
| Hodža nebo Luža? |
JÁ HO ZABIJUUU! KÉŽ BY!
Prezident republiky sedí bez špetky zájmu na stole a snaží se strategicky tvářit jako další z architektonických prvků Pražského hradu.Vojáci stojící před ním vypadají, jakoby je někdo unesl a vůbec netuší, kde jsou, nebo co se vlastně děje a jaké jsou požadavky na jejich propuštění. Zbytek rozzuřených obránců národa na něj postupně zvyšují hlas. A právem! Oni jedou přes celou republiku, aby byli v Praze včas a ještě dostanou vynadáno, že přijeli pozdě. Prezident si tu sedí a stěžuje si, že ho vzbudili moc brzo. Postupně mu vyčítají snad úplně všechno, krom toho, že sedí na stole.
 |
| Odsouhlasil jste okleštění republiky ... liky! |
Svou snad nejhorší roli v životě si zde zahrál Karel Dobrý, který má hrát Lva Prchalu. To je mimochodem ten druhý voják z Brna. Prchala zde permanentně řve na prezidenta, klidně i před ním, koneckonců ať to dědek slyší, někdo už mu to prostě říct musel. Dokonce na něj řve i v duetu a to leckterý generál nesvede. Autoři totiž úplně nevychytali moment, kdy má Karel Dobrý na Beneše zakřičet větu "Odsouhlasil jste okleštění republiky". Nejdříve je vidět jasný záběr na Dobrého (Prchalu), který už vytočen argumenty hradního pána začne křičet a spolu s ním i několik dalších důstojníků, pak následuje střih a Dobrý už křičí tu samou větu znova, ale totálně sám a nikdo z vojáků ani nevypadá, že by se chtěl přidat nebo že by se předtím přidával. Vojáci prakticky neustále obviňují prezidenta z vlastizrady a vrcholem je hláška Lva Prchaly, kdy už mu selžou totálně nervy a začne vyřvávat, že prezidenta zabije. Beneše to nerozhází, protože asi svoje důstojníky zná, informace dostali, tak můžou jít.
DÍKY BOHU ZA KREJČÍHO
Jediná postava, která baví a kterou může mít divák rád, protože to má asi jako jediná figura ve scénáři v pořádku, je postava Ludvíka Krejčího náčelníka hlavního štábu. Mezi námi, je pravda, že maskéři se rozhodli si vzít asi pro tento díl prázdniny, ale tady by opravdu pomohlo, kdyby se do práce vrátili. Miloslav Mejzlík by totiž trochu masek potřeboval, aby to bylo dokonalé. Ale i tak je to jediná figura, která zvýší hlas jenom když je to zapotřebí, je věrná republice a celkově pro diváka má šmrnc. Je to tak trošku jediná ukázka typického československého důstojníka, který i když ví, že dostal rozkaz, který se mu nelíbí, tak se mu podřídí. Je to jediná figura, která si ještě něčeho váží a je to jediná figura, kde není tak strašně vidět přehrávání. Miloslav Mejzlík mi udělal radost tím, že si vystačil s krásným a čistým herectvím. Žádné zuřivé dýchání, žádné drama v očích, žádné úšklebky a žádné výrazné polykání a změny v hlase. Je to jediná postava ze které je cítit lidskost. To je totiž něco, co u herců v tomto díle prakticky nevidíte a jde to ke škodě. Zároveň je na místě pochválit Kosatíka za jednu hezky napsanou figuru, která seděla i herci, který ho hrál.
 |
| Jediný archetyp československého generála v roce 1938. |
ABSURDNÍ DRAMA POKRAČUJE
Prezidenta Beneše pak přestane bavit neslušně sedět na stole a rozhodne se, že si sedne na židli, když už jí tam má. Tak obejde stůl a sedne si. Celá ta banda důstojníků před ním už se s ním bavit prakticky nechce, ale bylo zapotřebí, aby tu scénu autoři taky nějak ukončili, takže se bohužel pokračuje. V momentě, kdy už nikdo neví, jak dál se začne ozývat mírný hluk, který byste klidně přeslechli a Vojtěch Luža opět spustí další kolo trapných divadelní replik ve stylu "Slyšíte? Národ táhne na hrad". Najednou se dozvíte od důstojníků i to, kolik lidí je teď u parlamentu. Jak to můžou vědět, když dobrého půldne jenom stojí u prezidenta? Nepochopíte ... asi si to našli na internetu během té doby. Beneš už ale na jejich scény nemá náladu a divák taky ne, takže jim řekne, že můžou jít a tím to naštěstí zatím končí. Nikdo z nich nemá ani vychování, aby prezidentovi zasalutoval a Benešovi to je jedno. V podání Sedláčka jde spíš o to, že znechucení vojáci ani nemají touhu předstírat, že k Benešovi mají ještě nějakou úctu a díl běží dál.
 |
| Kolik, že je lidí u toho parlamentu? A kde jste to slyšeli? |
ZMATKY V KASÁRNÁCH
Ocitáme se v kasárnách. V titulku je nápis 23. září 1938, večer před vyhlášením mobilizace. A teď nastane zmatek. Mobilizace totiž byla vyhlášena 23. září 1938 po desáté večer. V kasárnách je ale normálně všední den a rozhodně není večer, ale je zde takový zmatek, jako kdyby ta mobilizace už vyhlášena byla. Všude se shromažďují vojáci, stříhají se a je zde vidět, jak se nakládají vozy.
 |
| I takto může v podání Sedláčka vypadat večer. |
Proč to tak ale je, když mobilizace ještě vyhlášena nebyla? Aby jste v hlavách měli totální hokej, tak přijde ještě další perla a to v momentě, kdy Emanuel Moravec prochází kolem dvou chlapců, kteří sem evidentně přišli jako civil a stojí před důstojnickou kanceláří a ptá se jich, jestli půjdou bojovat. Hoši souhlasí, ale co tam tak brzo dělají se nedozvíte. Asi prostě začli mobilizovat dřív.
 |
| Pro jistotu všechny vojáky oholit a ostříhat, nikdo neví, třeba se v Praze dozví, že my už mobilizujeme. Co kdyby přijeli na kontrolu. |
ČERNÍ BARONI VRACÍ ÚDER
Pak přichází do záběru hlavní oponent (čili hrdina) Emanuel Moravec. Skutečnost, že ho hraje právě Daniel Landa prakticky nikoho nepřekvapí. Jeho role je pořád stejná, nikterak se nemění a Landa si prakticky vystačí s minimálním herectvím, protože víc ze sebe scénárista nevydal. Chvilkami herecký projev Daniela Landy vypadá, jako kdyby se natáčelo pokračování Černých baronů, kdy se jeho figura vrací v čase s vyšší šarží a už nekřičí jenom na rotu vojáků, ale má právo řvát na všechny bez rozdílu. Opět platí to, že to není v podstatě chyba Daniela Landy, ale zbytku, že roli nedali zajímavější rozsah a nevyžadovali víc. Sedláčkovi stačilo jenom najít někoho, kdo bude mít holou lebku a pokud bude umět řvát, ještě lépe. V tomto případě nemohl prakticky sáhnout po nikom jiném. Kdyby v té době ještě žil Karel Hála, je role Moravce jeho. Zde jsem ale přesvědčená, že tento zpěvák by na rozdíl od Landy Sedláčka odkázal do sudetských bažin. Je pravda, že Daniel Landa zde neruší, spíš je asi opravdu nejlepší volbou, která v obsazení padla. V některých scénách je dokonce největší a jedinou hvězdou.
 |
| Hlavní figura celého dílu Emanuel Moravec. |
HLAS PREZIDENTA BENEŠE
V momentě, kdy přichází Emanuel Moravec na štáb, se setkává v místnosti se svými vojáky. A zde je jedna věc, která je nepochopitelná. Vojáci si stěžují, že Beneš je prakticky zbabělec a je to poznat i na jeho hlase. Přímo zmíní onen specifický hlas prezidenta Beneše. Právě jeho hlas byl svého času brán zhruba stejně, jako dnes vnímáme hlasy a projevy prezidentů Havla nebo Klause. Byl stejně známý a také k nim často promlouval. Je ovšem s podivem, že jak Kosatík, tak Sedláček si to do scénáře dají, ale vůbec se nesnaží o to, aby se herec Martin Finger alespoň pokusil hlas změnit a to tak, že bude připomínat hlas prezidenta Beneše a tím pádem bude dávat vyjádření vojáků na štábu logiku.
 |
| Taky si hlídáte svůj hlas? Finger totiž ne! |
Zde totiž jako notoričtí kverulanti působí hlavně vojáci, kteří prostě přehánějí, byť měli pravdu. Pokud by se to Kosatíkovi a Sedláčkovi nehodilo nebo by se jim to nelíbilo, tak existovala jednoduchá možnost, a sice tam takovou zmínku vůbec nedávat. Škrtnout to a Radim Fiala a dvojice "mladších" herců Teplý a Neužil by mohli mít lepší možnosti konverzace. Proč tam ta zmínka nakonec zůstala, a proč Martin Finger mluví stále stejně, ví pouze autoři. Takových nelogičností je zde ovšem více a to ještě nekončíme!
VYHOĎME OBRAZ BENEŠE! DEJME TAM OBRAZ FINGERA!
Když se Emanuel Moravec prvně objeví na scéně a vstoupí do místnosti k vojákům je vidět vzadu obraz skutečného prezidenta Edvarda Beneše. A je tam po dobu, co čtyřka herců Fiala, Teplý, Neužil a Landa si zde dále jedou svoje repliky a neustále si stěžují na Beneše.
 |
| Skutečný Edvard Beneš visí na zdi. |
Během rozpravy se ale obraz změní a místo prezidenta Beneše tu visí už upravená fotografie herce Martina Fingera, který Beneše hraje. Těžko říci, komu z vojáků se za tu dobu povedl ten husarský kousek s výměnou obrazu prezidenta republiky. Nicméně neztrácejte trpělivost, i toto nám Sedláček během dílu prozradí! Není to totiž naposledy, kdy se něco takového s obrazem prezidenta stalo.
 |
| A nyní už zde máme Martina Fingera! Kdo z vojáků to dokázal? Odpověď se brzy dozvíme ... |
TAK CO JE S TOU MOBILIZACÍ?
Václava Neužila a jeho figuru už to natolik nebaví, že si raději maluje tank, kterým patrně Beneše trefí, pokud už něco neudělá. Jan Teplý si raději hraje s pistolí (to je logika, že by člověk brečel), kterou patrně Beneše zabije, kdyby se to Neužilovi náhodou nepovedlo s tankem. Radim Fiala by pro změnu nejraději všechny zabil jediným pohledem. Pozorný divák si řekne, jak je možný, že tam sedí u jednoho stolu taková skupinka vojáků, kteří si hodností vůbec nejsou rovni a baví se tam na štábu a pomlouvají prezidenta. Když už i prezident je nudné téma, tak se začne řešit samotný Hitler a téma sklouzne až pruskému vojenství a jeho významu pro současné Německo. Najednou zazvoní telefon a Radim Fiala hrdě oznamuje, že je vyhlášena mobilizace. Vystrašený výraz Václava Neužila mluví za vše! Nikdo nechápe, jak je možné, že kasárna, která už mobilizuje se teprve teď o mobilizaci dozví, navíc v momentě, kdy bude vyhlášena až za několik hodin. Zmatek úplně totální a na všech frontách.
 |
| Ano! Mobilizace! Jak je to možné? To ani vojáci nechápou. |
KDO JE TA NEPŘÍJEMNÁ SEKRETÁŘKA? TO JE PANÍ PREZIDENTOVÁ!
Poměrně velký údiv ovšem sklidí přítomnost paní Anny (Hany)
Benešové. Kdo někdy měl možnost vidět, byť třeba pouze na fotografii jednu
z nejoblíbenějších prvních dam, tak musel být právem v šoku. Je
pravda, že jsem tehdy dlouho váhala, zda to má být jenom některá sekretářka
nebo to Sedláček opravdu myslí vážně a tohle má být skutečně manželka
prezidenta Beneše. Její představitelka Monika Fingerová se jí totiž nejenom že
nepodobá fyzicky (a nikdo se už ani nesnažil s tím něco provést), ale ani
psychicky. Její Hana Benešová se neustále mračí, působí chladně, místy až bezcitně.
V žádném případě nepřipomíná onu milou, sympatickou, obětavou a lidem
tolik milovanou paní prezidentovou.
Z manželů Benešových zde oba autoři udělali dva roboty, kteří se tváří pořád stejně a působí velice chladně. Ani scéna v ložnici tomu nepřidává. Paradoxně kdykoliv je zde nějaká možnost, aby Benešovi působili jako milující pár, působí to křečovitě a kýčovitě. Není zde nic umělejšího než úsměv Moniky Fingerové. Pokud to opět měl být záměr, aby se všeobecné vnímání překopalo na druhou stranu, tak Sedláček uspěl. Je ovšem zapotřebí říci, že jeho největší výhodou je skutečnost, že mrtví se bránit nemohou.
Že to nejde, aby někdo imitoval sám sebe? Omyl! Beneš to umí! Pokud jste si do té doby mysleli, že autoři se jen sekli a rozhodně nejsou tak hloupí, než jak je z toho všeho patrné, tak zjistíte, že slovo hloupí je moc slabé. Jinak prostě nepochopíte fakt, že si Sedláček vymyslel nejednu totálně pitomou scénu! Na Beneše všichni útočí a on se cítí zničeně. Každé malé dítě, které se cítí zničeně nebo provinile si zaleze do postele a hlavně pod peřinu. Je v tom takový ten pocit bezpečí, který děti vyhledávají. To ještě chápu, protože zase tu máme umělecký záměr a ty se Sedláčkovi líbí. Ovšem proč při tom Beneš začne sám sebe imitovat hlasem skutečného prezidenta Beneše, to prostě smysl nedává.
Těžko říci, zda Sedláčkovi vůbec došlo o jakou absurdnost se jedná, že sám sebe může někdo těžko imitovat. Dalo by se to pochopit v jednom jediném případě, a sice v momentě, kdy by tak Finger mluvil stále a imitoval se jenom před vojáky nebo lidem. Hrál by tak určitou hru před lidmi a ve skutečnosti by byl jiný. Jenže Finger si celou dobu mluví normálně a najednou přijde tohle! Někdy si říkám, jak je možné, že někdo jako Sedláček, který nosí hlavu a její obsah zřejmě na ozdobu, má tu možnost točit filmy! Bylo by super, kdyby se pan režisér občas nad věcmi i zamyslel. Vůbec mi totiž nedochází, jak může vymyslet tolik blbin v jednom díle a nepřijde mu to divné.
Je fajn, že je zde i postava mladičké milenky, ze které si pak Moravec udělal novou manželku. Musím se přiznat, že zde jsem to očekávala, protože i na tomto se dá krásně ukázat onen propastný rozdíl mezi Benešem a Moravcem. Původně jsem si ale myslela, že Kosatík si s příběhem víc vyhraje a nebude volit takovou lacinou ukázku, jakou toto srovnání je, protože se ihned nabízí. Ale smůla, Kosatík si život nehodlal komplikovat a tak to tam dal. Sedláček mezitím našel mladou hezkou slečnu a bylo hotovo. Je pravda, že mladinká herečka je opravdu hezká a má krásné oči a dalo se by říci, že kdyby nic jediného, tak už toto je výhra. Slečna totiž opravdu vypadá velmi ale velmi dobově a kdyby jí někdo vyfotil a ta fotografie byla černobílá, tak bych opravdu věřila, že fotografie je původní a dobová. Její představitelka Kateřina Jandáčková totiž opravdu vypadá, že z té doby pochází. Ovšem na druhou stranu diváka totálně šokuje její mluva. Slečně není moc rozumět a je zde štěstí, že jí Landa odpovídá, jinak by vůbec nebylo jasné, o čem se mluví. Přiznám se, že scény s Moravcovou milenkou jsem si musela přehrávat několikrát, abych pochopila, co slečna říká, protože slečna moc neartikuluje a šišlá. Ve filmu se to přežít dá jenom v tom případě, že je film němý a má titulky. Tady i kdyby to bylo za účelem, že to je umělecké, je to prostě občas problém poslouchat.
Bratr prezident si svolal své důstojníky k mapě Československa, aby jim na ní ukázal, že válčit se nedá, kord když nepomůžou ani Poláci. Zároveň se jim snaží vnutit myšlenku, že jak armáda, tak lid drží spolu a budou spolu držet. Československo už se udržet nedá, v Sudetech máme Němce, na Slovensku Maďary a Poláci chtějí Těšínsko (prostě Masaryk to blbě vymyslel, když boural monarchii). Stojí proti nám celá Evropa a smůla no ... dopadneme, jak Rakušani, a to jsme si mysleli, že takhle blbě můžou dopadnout jenom Rakušáci.
Vojáci se po vzoru husitů oslovují "bratře" a nejraději by šli válčit proti všem. To je mohlo napadnout jedině proto, že zase nemají dostatek informací o tom, kolik mužů čítá československá armáda. Krejčímu jako jedinému je jasné, že stát zanikne, protože bojovat proti všem se nedá a to vojáky tak dojme, že začnou brečet, protože nemůžou použít to nové opevnění na hranicích. Všechny to štve, už to vypadalo tak slibně, že se to využije a ono nic. To už dojme i Beneše, že tu válku prostě zaručí. Mezitím se nějak zajistí nový stát. Vojáci vůbec netuší, jak to chce Beneš udělat, bez toho opevnění a skutečnosti, že nebudou mít ani jeden řopík. A tak dostanou vojáci na odchod domácí úlohu - vymyslet obranu země.
O tom, že se zde zase objevuje chyba ve střihu se zvukem, kdy několik vojáků zakřičí "Neposlouchejte je!" se už ani bavit nemusíme, to už je taková klasická chyba v tomto díle. Křičící scény totiž na sebe nenavazují přesně a asi ani nebudou.
 |
| Bohužel, nejde o shodu jmen sekretářky a paní prezidentové, jde o skutečnou paní prezidentovou. |
Z manželů Benešových zde oba autoři udělali dva roboty, kteří se tváří pořád stejně a působí velice chladně. Ani scéna v ložnici tomu nepřidává. Paradoxně kdykoliv je zde nějaká možnost, aby Benešovi působili jako milující pár, působí to křečovitě a kýčovitě. Není zde nic umělejšího než úsměv Moniky Fingerové. Pokud to opět měl být záměr, aby se všeobecné vnímání překopalo na druhou stranu, tak Sedláček uspěl. Je ovšem zapotřebí říci, že jeho největší výhodou je skutečnost, že mrtví se bránit nemohou.
 |
| Milý prezidentský pár Benešových? Kdeže ... led vedle ledu. |
BENEŠ IMITUJE SÁM SEBE!
Že to nejde, aby někdo imitoval sám sebe? Omyl! Beneš to umí! Pokud jste si do té doby mysleli, že autoři se jen sekli a rozhodně nejsou tak hloupí, než jak je z toho všeho patrné, tak zjistíte, že slovo hloupí je moc slabé. Jinak prostě nepochopíte fakt, že si Sedláček vymyslel nejednu totálně pitomou scénu! Na Beneše všichni útočí a on se cítí zničeně. Každé malé dítě, které se cítí zničeně nebo provinile si zaleze do postele a hlavně pod peřinu. Je v tom takový ten pocit bezpečí, který děti vyhledávají. To ještě chápu, protože zase tu máme umělecký záměr a ty se Sedláčkovi líbí. Ovšem proč při tom Beneš začne sám sebe imitovat hlasem skutečného prezidenta Beneše, to prostě smysl nedává.
 |
| Imitovat Beneše není ani pro Beneše žádný problém. Imitovat Beneše je potíž jenom pro Fingera. |
Těžko říci, zda Sedláčkovi vůbec došlo o jakou absurdnost se jedná, že sám sebe může někdo těžko imitovat. Dalo by se to pochopit v jednom jediném případě, a sice v momentě, kdy by tak Finger mluvil stále a imitoval se jenom před vojáky nebo lidem. Hrál by tak určitou hru před lidmi a ve skutečnosti by byl jiný. Jenže Finger si celou dobu mluví normálně a najednou přijde tohle! Někdy si říkám, jak je možné, že někdo jako Sedláček, který nosí hlavu a její obsah zřejmě na ozdobu, má tu možnost točit filmy! Bylo by super, kdyby se pan režisér občas nad věcmi i zamyslel. Vůbec mi totiž nedochází, jak může vymyslet tolik blbin v jednom díle a nepřijde mu to divné.
MORAVCOVA MILENKA
Je fajn, že je zde i postava mladičké milenky, ze které si pak Moravec udělal novou manželku. Musím se přiznat, že zde jsem to očekávala, protože i na tomto se dá krásně ukázat onen propastný rozdíl mezi Benešem a Moravcem. Původně jsem si ale myslela, že Kosatík si s příběhem víc vyhraje a nebude volit takovou lacinou ukázku, jakou toto srovnání je, protože se ihned nabízí. Ale smůla, Kosatík si život nehodlal komplikovat a tak to tam dal. Sedláček mezitím našel mladou hezkou slečnu a bylo hotovo. Je pravda, že mladinká herečka je opravdu hezká a má krásné oči a dalo se by říci, že kdyby nic jediného, tak už toto je výhra. Slečna totiž opravdu vypadá velmi ale velmi dobově a kdyby jí někdo vyfotil a ta fotografie byla černobílá, tak bych opravdu věřila, že fotografie je původní a dobová. Její představitelka Kateřina Jandáčková totiž opravdu vypadá, že z té doby pochází. Ovšem na druhou stranu diváka totálně šokuje její mluva. Slečně není moc rozumět a je zde štěstí, že jí Landa odpovídá, jinak by vůbec nebylo jasné, o čem se mluví. Přiznám se, že scény s Moravcovou milenkou jsem si musela přehrávat několikrát, abych pochopila, co slečna říká, protože slečna moc neartikuluje a šišlá. Ve filmu se to přežít dá jenom v tom případě, že je film němý a má titulky. Tady i kdyby to bylo za účelem, že to je umělecké, je to prostě občas problém poslouchat.
 |
| Kdyby Kateřina Jandáčková o něco lépe artikulovala, byla by její role dokonalá! |
BRATŘI, VÁLČIT SE PROSTĚ NEDÁ ANEB PROTI VŠEM
Bratr prezident si svolal své důstojníky k mapě Československa, aby jim na ní ukázal, že válčit se nedá, kord když nepomůžou ani Poláci. Zároveň se jim snaží vnutit myšlenku, že jak armáda, tak lid drží spolu a budou spolu držet. Československo už se udržet nedá, v Sudetech máme Němce, na Slovensku Maďary a Poláci chtějí Těšínsko (prostě Masaryk to blbě vymyslel, když boural monarchii). Stojí proti nám celá Evropa a smůla no ... dopadneme, jak Rakušani, a to jsme si mysleli, že takhle blbě můžou dopadnout jenom Rakušáci.
 |
| Vážení, koukněte na tu mapu! Ještě vám přijde normální bojovat? |
Vojáci se po vzoru husitů oslovují "bratře" a nejraději by šli válčit proti všem. To je mohlo napadnout jedině proto, že zase nemají dostatek informací o tom, kolik mužů čítá československá armáda. Krejčímu jako jedinému je jasné, že stát zanikne, protože bojovat proti všem se nedá a to vojáky tak dojme, že začnou brečet, protože nemůžou použít to nové opevnění na hranicích. Všechny to štve, už to vypadalo tak slibně, že se to využije a ono nic. To už dojme i Beneše, že tu válku prostě zaručí. Mezitím se nějak zajistí nový stát. Vojáci vůbec netuší, jak to chce Beneš udělat, bez toho opevnění a skutečnosti, že nebudou mít ani jeden řopík. A tak dostanou vojáci na odchod domácí úlohu - vymyslet obranu země.
 |
| Takže to nový opevnění ani nevyužijeme? Ani jeden řopík? Ani si jednou vystřelit? |
SÍGŘI NA NOVÝCH ZÁCHODCÍCH
Vojáci odchází a dva nejuřvanější a jeden nejuplakanější důstojník si jdou zakouřit na záchod. Všichni tři kouří na moderních toaletách u popelníku, který přitáhli patrně z chodby a kují pykle, protože už
toho mají dost. Tváří se přitom jako teenagerovští sígři, kteří plánujou, co
komu zase provedou.
Na příchozího Beneše, který si potřebuje odskočit se tváří jako kdyby chtěli zbít mladšího spolužáka, který je tu viděl kouřit a jistě to řekne paní učitelce. Beneš tak pochopitelně raději ze záchodků vycouvá. I další příchozí Drtina při pohledu na ně se raději sklopí zrak, otočí se a odchází. O takových drobnostech jako že jedna scéna je výrazně zakouřená než ta druhá se asi taky není zapotřebí zmiňovat a působí to rušivě. Co se tohoto triumvirátu týče, tak je jasné jedno! Jistě budou chtít Beneše odkrouhnout, jakmile to situace a nacisti umožní!
 |
| Prezident Beneš byl natolik zákeřný, že nechal své důstojníky na záchodcích sledovat skrytou kamerou. |
Na příchozího Beneše, který si potřebuje odskočit se tváří jako kdyby chtěli zbít mladšího spolužáka, který je tu viděl kouřit a jistě to řekne paní učitelce. Beneš tak pochopitelně raději ze záchodků vycouvá. I další příchozí Drtina při pohledu na ně se raději sklopí zrak, otočí se a odchází. O takových drobnostech jako že jedna scéna je výrazně zakouřená než ta druhá se asi taky není zapotřebí zmiňovat a působí to rušivě. Co se tohoto triumvirátu týče, tak je jasné jedno! Jistě budou chtít Beneše odkrouhnout, jakmile to situace a nacisti umožní!
 |
| Co tu děláš bratře Beneši? |
PREZIDENTOVY NOVÉ ŠATY
Scéna, ve které se objevuje nahý prezident Beneš už snad ani nikoho nešokuje, byť je z ní patrné, že právě o toto Sedláček tolik usiloval. Kdyby už nic jiného, tak to jasně dokazuje na tom, jak dlouho celou tuto scénu až zbytečně natahoval. Beneš totiž velice pomalu vychází ze dveří koupelny, asi aby si úplně každý stihl všimnout (včetně starších divaček, které mezitím hledají brýle), že prezident je zcela nahý (pravděpodobně další umělecký záměr, který si mohl pak režisér ponechat pro případnou divadelní inscenaci, kde by za ni byl možná i oceněn a nikoliv však pro televizi). Martin Finger se při tom ještě navíc typicky mužně narovná, aby hlavně nepůsobil sklesle, což je docela chyba a opět to nepřidává na věrohodnosti. Beneš celou dobu chodí ohnutý v zádech jako totální zoufalec a z koupelny vyjde narovnaný a hrdý. Spíš to vypadá, jako kdyby Sedláček natáčel pohádku ve stylu císařovy nové šaty. Pokud by totiž někdo skutečně chtěl věřit tomu, že se prezident koupal a vyšel z vany, tak vypadá poměrně "suše".
 |
| Vrchol! Francie už dřív vzbudila Beneše a teď už ho nenechá ani vykoupat! |
Navíc rozhodně nevěřím tomu, že takový introvert jako Beneš (nebo spíš takový introvert jako Sedláčkův Beneš) by si všude nechával otevřené dveře, aby kdokoliv mohl k němu do koupelny. Kdyby ano, tak už tam jsou v Sedláčkově pojetí první důstojníci československé armády a budou se snažit Beneše utopit. Případní lumpové ze záchodků se možná budou bavit tím, že prezidentovi vypnou teplou vodu, ukradnou mu župan a místo šampónu mu dají lepidlo. Každopádně teď je jasné, proč je Francie tak nebezpečná. Nejenom, že budí prezidenta ve dvě ráno, ale také ho nenechá ani vykoupat!
 |
| A aby toho ještě nebylo málo, tak se Francie podepíše pod dohodu z Mnichova! Většího zrádce ještě Československo nemělo! |
DŮSTOJNÍCI SE MSTÍ BENEŠOVI ZA MNICHOV
Skutečnost, že se rozhodlo bez Beneše (což je zvláštní, protože i on s tím celý díl tak nějak počítal) naštve prezidenta natolik, že dovolí důstojníkům, aby seděli s ním u stolu. To, že si z něj důstojníci dělají legraci a schválně mu dali nejnižší židli v místnosti, chudák prezident ani nevnímá. Jediné, co ho zajímá je to, jak dopadl jejich domácí úkol vymyslet obranu země bez řopíků. Jediný Syrový přiznává, že domácí úkol nemá, protože úloha nemá řešení.
 |
| Zdá se mi to, nebo skutečně sedím nejníže? |
Vojáci mezitím drobet vychladli a došlo jim, že jejich snaha bojovat je už jaksi mimo, protože by to nepřežili a když už, tak by nebylo ani dost munice a začnou s prezidentem najednou souhlasit.
 |
| Vojcechovského mrzí, že prezidentovi vyměnil židli. |
ARMÁDA V ILEGALITĚ
Beneš je zničen a vojáci už toho mají dost. Slezou se proto všichni v jednom baru, spolu s dalšími politiky a přemýšlejí, co dělat. Protože předtím ukázali všichni svou slabost a nikdo se nevzmohl před prezidentem na odpor, tak teď si to vynahradí a řve se a řve. Prchalu chytne amok a přijde na to, že nikoliv zabít, ale zastřelit měl tehdy prezidenta! A protože to nestihl, tak ideální je ho odstranit teď a ještě před nacisty obsadit Československo vlastní armádou.
 |
| Obsadíme Československo! Kdo to půjde říct Benešovi? No?! Nahlaste se všichni, chlapi! |
Jediní, kdo se tím vším baví jsou komunisté. Není ale nikdo, kdo by řekl Benešovi, že musí kapitulovat, protože oni obsadili republiku místo nacistů. Jediný muž, který se zasní při pomyšlení na to, že by ho lid mohl oslavovat je ovšem Moravec a tak jde na hrad Moravec.
 |
| Takže národ potřebuje vůdce, jo? Budou ho nosit na rukou, jo? |
MORAVEC KOUZELNÍKEM! OPĚT MIZÍ OBRAZ PREZIDENTA!
Na chyby je tento štáb specialista. Během celého cyklu totiž objevíte chyby snad všeho druhu! V tomto díle nestačilo vyměnění obrazu prezidenta Beneše, on se vyměnil i Masaryk! Tak koho jste tipovali, že to provedl s tím Benešem v kasárnách? Fiala? Teplý? Neužil? Nebo snad Landa? Odpověď se ihned dozvíte! Na začátku pře mezi Benešem a Moravcem můžete vidět vzadu na stolku fotografii prezidenta Masaryka s textem. Sám Beneš se na ní v průběhu dílu docela často kouká a jde o velmi vděčný záběr.
 |
| Masaryk výstražně hrozí prstem. Jen ať si někdo zkusí mu něco udělat. |
Pak se od Beneše Moravec odvrací a jde ke dveřím. Bum a obrázek Masaryka není! Těžko říci, zda ho Moravec shodil nebo kde se vlastně nešťastný prezident válí.
 |
| Kouzlo začíná ... prezident zmizel! |
Otázku, co se stalo s obrázkem prezidenta pak ale následně odhalí další skvělá scéna, která je na vnímání drobet náročnější. Jde o slavnou "krouživou" scénu a zjistíte během ní, že obrázek prezidenta leží Benešovi na stole. Jak se tam dostal, to nepochopíte.
 |
| Koukni se na stůl! No, koukni se tam! Co ti to tam leží? Není to Masaryk? |
Kdo pochybuje, že to tak určitě není, protože přece tohle by žádný štáb neudělal, protože není tak neopatrný, tak pozor! Ano, štáb není tak neopatrný, je to ještě mnohem horší, protože situaci s tímto problémem využijí a nechají to klidně tam. Nic se přetáčet nebude, naopak uděláme z toho záměr a tak následuje další záběr a přímo na foto prezidenta Masaryka, kterak leží na stole Beneše!
 |
| Je to Masaryk! |
ŠÍLENÁ KAMERA
Slovní přestřelku Beneše a Moravce bohužel doprovází i hrozná kamera. Kameramanovi se neustále třesou ruce. Obraz lítá nahoru a dolů. V momentě, kdy kameraman chodí, je to pochopitelně nejhorší. Občas trvá poměrně dlouho, než kamera zaostří na danou figuru. A nejenom, že se obraz třese, kameraman je totiž i slyšet.
 |
| Cože? Podvod? Tak fajn, mám druhý kouzlo s duchem! Stoupni si ke stolu a uslyšíš vrzání parket! |
Pozorného diváka nebo už unuděného diváka, který už jenom čeká, jak to dopadne, pak začne rušit kroužení kameramana kolem herců. Bohužel, to dělá tak neobratně, že kameramana prozrazuje vrzání parket (protože oba herci stojí, je jasné, že to dělá ten s tou kamerou) a šum šatů.
 |
| Tak co? Slyšíš to vrzání a šum šatů? |
ŠACHISTA PORAZIL BOXERA
V době, kdy se armáda tajně slézá po barech se Beneš rozhodl překvapit a kapitulovat sám. Což naštve, tohle se nedělá, hlavně ne v momentě, když už se někdo odhodlá na něj znova křičet. A rozhodně ne ve chvíli, kdy si to Moravec cestou přes nádvoří rozmýšlí, co a jak mu řekne.
 |
| Tak co? Vytáhneš už ty šachy nebo si půjdeme na nádvoří zaboxovat? |
Závěr tvoří slovní přestřelka mezi Edvardem Benešem a Emanuelem Moravcem, která je plná různých přirovnání. A to tak triviálních, aby to pochopil úplně každý. Takže se zde divák může dozvědět, že pro Beneše jsou typické šachy (strategická hra, při které nevnímáte emoce, ale snažíte se vymyslet co nejlepší taktiku) zatímco Emanuel Moravec miluje box (silová hra, kde silnější a připravenější porazí mužným stylem slabšího protivníka). Pro ty ještě méně chápavé je tu navíc jako bonus přidáno i přirovnání rodiny. Beneš nemá děti, ale pouze politiku a republiku, které svůj volný čas a péči věnuje. Moravec má tři syny a rozvádí se, protože má mladičkou milenku. Kdyby to pro jistotu ještě někdo nepochopil, začne se přidávat i na neverbální komunikaci. Brečící Beneš, který polyká svou hořkou porážku tak zřetelně, že se s podivem, že mu ještě zbyla část ohryzku a soptící Moravec.
 |
| Šachy už tu nemám ... |